Naše životní cesta a signály těla aneb jak si pomoci sám ke zdraví

Představme si, že stejně jako vyvíjíme své fyzické tělo během 280ti dní v děloze matky, tak můžeme vyvíjet i svou duši a ducha během přibližně 100 let svého života na této zemi. Že si na začátku života vybereme osobní „cestu“ vývoje a když se od této „cesty“ odchýlíme, naše moudré tělo vyšle signál v podobě nějakého symptomu, aby nám pomohlo v orientaci na životních   křižovatkách. Pokusme se trochu v tom zorientovat, kdy jdeme po té „cestě“ správně a kdy ne. Naše zdraví signalizuje správnou cestu, nemoc naopak odchýlení od ní.

Signály našeho těla

Nejjednodušším signálem našeho těla je únava. Může mít různé důvody, podle toho, který orgán je zrovna přetěžovaný, oslabený. Ať už je únava způsobená nízkou hladinou krevního cukru, kterou reguluje slinivka či metabolismem tuků, který mají na starosti játra s žlučníkem, tělo signalizuje přetížení. My ale potřebujeme pracovat dál a nestaráme se moc o to, co naše tělo potřebuje. Dáme si na povzbuzení třeba kávu, která nám naše tělo paradoxně ještě více zakyselí. Ale na krátkou dobu signály těla utlumí.

Pokud není tělo vyslyšeno, začne signalizovat o něco razantněji. Bolestí. Bolest může mít opět řadu důvodů. Tělo může být jen hodně zakyselené, s velkým množstvím odpadních látek, které se nestačí z těla dostávat ven. Bolest není příjemná a nejjednodušší cesta jak se bolesti zbavit je vzít si pilulku, nějaké anestetikum, které opět signál těla utlumí. Ale tělo je chytré a začne, pokud má dost sil, s čištěním organismu.

Čištění je dalším signálem. Tělo se může čistit opět různým způsobem – vytváří si hlen, který se snaží vykašlat, vysmrkat ven. Průjmem se snaží o očistu zase jiným otvorem. Snaží se vyzvracet odpadní toxické látky či horečkou je spálit. Pocením či různými vřídky jdou odpady ven přes kožní póry atd.

Ale my místo, abychom se radovali a zamysleli nad sebou, překrýváme a maskujeme signály dál.

 Dalším krokem našeho chytrého těla jsou emoce nebo-li emocionální výkyvy. Emoce nám pomáhají čístit krev, produkují se bílé krvinky, hormony a my cítíme příliv energie. Ať už nás popadne vztek či záchvat smíchu, obojí má krátkodobě příznivý stav pro organizmus. Ale emoce nesmí trvat příliš dlouho. Pokud emocionální výkyvy trvají déle než minutu, tak tělo naopak oslabují. Proto se snažíme od emocí utíkat všemi možnými způsoby. Namísto toho, abychom s emocemi chvíli zůstali a jen je pozorovali a využili jejich energii v našem těle, je opět maskujeme, zakrýváme, nechceme je vidět. Nebo jimi nekontrolovaně trápíme své okolí, své blízké.

 Pokud se toxické látky v těle nahromadí a krev už je zkrátka neunese, začnou se ukládat jinde. Začnou vznikat toxické akumulace, což je další signál našeho těla. Akumulace jsou odpadní látky, které si tělo ukládá na izolované, ohraničené místo. Jsou to například tukové akumulace, cysty, nádory atd.

 Pokud ani izolované akumulace nedonutí člověka ke změně, nastupují hromadné akumulace, které se začnou rozšiřovat do celého těla a ovlivňovat nervový systém. Takovými hromadnými akumulacemi je například roztroušená skleróza, epylepsie atd.

 Poslední šancí těla je pak izolace. Způsob těla, kdy může dojít u člověka k sebereflexi, rozjímání. Nebo dochází na rovině psychické k depresi. Ideální stav je pak poznání, ochota a vůle se změnit. Pokud ke změně dojde, tělo si oddychne a může začít svůj ozdravný proces.

Žaludeční sliznice se dokáže vyměnit za 5 dní, jaterní buňky za 6 týdnů, krev za 120 dní a všechny buňky v těle za 7 let. Nastupující ozdravný proces se začne projevovat větším množstvím vitální energie, fyzickou svobodou, chutí do života, kvalitním spánkem, dobrou pamětí na ty správné věci. A také vděčností, duševním klidem, pociťovanou svobodou a láskou. Je pro to ale potřeba skutečně něco udělat, vnímat signály svého těla a podívat se zpříma na situaci, v které se člověk nachází a dojít k poznání skutečného stavu věcí.

Na fyzické úrovni člověk může pečovat o své tělo správným pohybem, správným dýcháním, na emocionální rovině meditací, rozjímáním, na duchovní rovině se stále víc a víc přibližovat svému „životnímu snu“.

A k těm správným rozhodnutím nám opět pomůže naše tělo se svými signály. Abychom vyvíjeli svou duši a ducha. A když nevíme,  položme si občas otázku: Kdybych byl těhotný, co bych si vybral? Nebo: Kdybych byl svůj nejlepší přítel, co bych si řekl?

 Pro seniory v centru Elpida, v Praze 1. 3. 2012

Prameny a literatura: studijní materiály školy The School of Healing Arts